Gatčina je jedním z velkolepých předměstí Petrohradu.Je velkým průmyslovým,vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu, šetrně uchovává Starou Gatčinu s tichými útulnými uličkami.
Světoznámou se Gatčina stala svým předměstím Petrohradu, bývalým sídlem ruských carů s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny velice ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy.Proto ve městě můžeme vidět zákoutí,připomínající Itálii, Francii,Anglii a Německo. Hrdostí obyvatel Gatčiny je palác-muzeum, ve kterém jsou bohaté sbírky ruského, evropského a východního umění.
Začátek historie Gatčiny byl znatelně ovlivněn skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a finskougorské kmeny. Také dnes má mnohonárodnostní obyvatelstvo města velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.
V tuto dobu v Gatčině pracují spolu s ruskými i italští, angličtí a francouzšti umělci. Mnozí z nich jenom v Rusku dostali příležitost použít svých získaných zkušenosti a odhalit svůj talent, když poznali kulturu a zvyky ruského národa. Hrabě Grigorij Orlov byl vlivný oblíbenec a bohatý velmož. Kateřina II. ho štědře obdarovala Gatčinským statkem, který se nacházel na břehu krásného jezera. Tam hrabě Orlov vybudoval venkovský zámek, obklopený malebnými parky a rozsáhlými lesy určenými pro zábavu a lov. Budovy se stavěly podle projektu italského architekta Antonia Rinaldieho, který 40 let pracoval v Rusku. Gatčinský palác se zapsal do historie architektury jako vynikající příklad stylu ranného klasicismu. Gatčinský palác zároveň připomíná romantický středověký zámek, půvabný palác italské renesance a typický ruský usedlý dům. Jako obklad fasád paláce, galerie, schodiště a rozsáhlých sklepů nepoužil tradiční mramor, ale místní vápenec „barvy mlhavé oblohy“, který odedávna používali na stavbách obyvatelé Gatčiny.
V duchu rytířských zámků byla z paláce na břeh jezera proražena 120 metrů dlouhá podzemní chodba vedoucí pod loukou, osvětlená zvenčí kruhovými vikýři a zakončená jeskyní ozdobenou kameny - valouny. Jeskyně s východem k jezeru je zasvěcena lesní nymfě Echo. Slovo vyslovené v ní se jako ozvěna opakuje ,baví návštěvníky a vyvolává legendy o existenci nadpřirozených zjeveních toulajících se po nocích po dunivých chodbách starého zámku.
Více než dvě století se hrdě tyčí do gatčinské oblohy vysoké věže paláce s vyhlídkami, na které se lze dostat po kamenných točitých schodech. Kolik toho už viděly ze své výšky! Měnily se časy, měnili se majitelé Gatčiny, a hodiny jedné z věží odbíjely každému svůj čas. |